Je to už více než rok, co nám v regálu leží starý šicí stroj Lada T132. A konečně nastal čas, vybalit jej z kufru a podívat se mu na zoubek.
LADA
jako značka šicích strojů má v komunitě výroby textilu stále znělé jméno. Ač pro Ladu bylo vždy náročné být konkurencí pro japonské, americké nebo německé značky kufříkových strojů, stojí za ní více než sto let vývoje, produkce a tradice. A my můžeme být pyšní, že to je právě značka pocházející z české krajiny. V 60. letech zažila Lada svůj vrchol, a to produkcí až 100 000 kusů strojů za rok. Nám se dostal do ruk úplně první model z jejich produkce, a to Lada T 132.
Lada T132
Složení celého stroje bylo hezkou procházkou kontrastů a porovnávání se stroji, co se prodávají v dnešní době.
Tak třeba už jen samotné uschovávání šicího stroje. Lada má svůj vlastní kufřík, ve kterém má každá součást své místečko, kapsičku. Koupený stroj v dnešní době dostanete v papírové krabici, když máte štěstí, dostanete na něho "pláštěnku", která jej chrání před prachem. Už při samotném postavení stroje na stůl vás čeká těžké poctivé kovové stabilní tělo versus mnohem lehčí plastová mašina.
PRVNÍ KUFŘÍKOVÝ STROJ VS. AKTUÁLNÍ ŠICÍ STROJE
Zatímco kufříkové stroje z dnešní doby jsou hodně automatizované a mnoho kroků při nastavování stroje se děje "tak nějak samo", u starého stroje potřebujete znalosti o technologii, musíte nastavit mnoho kroků, to vám ale zase dává naprosto volné ruce v tom, co chcete tvořit. Budete čelit třeba stejnému nastavení napětí horní a dolní nitě, což je další automatizovaným krokem u nových strojů. S tím starým si však můžete hrát, a to velmi. Můžete třeba látat ponožky, ano, kdo to v dnešní době dělá? Nikdo, ale otevírá to možnosti vaší fantazii. Anebo si zkusit ažurování/kašírování, což je spojování více vrstev látky k sobě s dekorativní vrstvou na povrchu - aplikace, kterou dnešní malé stroje neumí. Ozdobné stehy nabízí v dnešní době všechny stroje a měníte si je pouhým pootočením kolečka, u starého stroje si vezmete hezky šroubovák do ruky a vzhled stehu si změníte pomocí plastových koleček.
Volba ozdobných stehů u Lady T132 z roku 1957 vs. Brother BQ25 z roku 2011.
CHCE TO PÉČI
Každý stroj, ať už nový nebo starý, potřebuje péči, u toho starého budete mazat jako diví, a to rameno, motorek, chapač. V návodu píší "promažte všechny červené dírky na stroji", je jich tam celkem 12. Dokonce byste si měli umět vyměnit uhlíky na elektrickým motoru. Sranda že? V dnešní době na všechno zavoláme opraváře anebo to vyhodíme a koupíme nové. Když péči ale zvládnete, vydrží vám stroj fungovat přes 60 let, jako ten, co jsme zkoumali my. A že nešije vůbec špatně! Kvalita stehu nás moc mile překvapila. Ta pravidelnost a precizní délka. Ale nejvíc, nejvíc je ten zvuk motorku, to je jak kdybyste viděli projíždět starý mustang po ulici.
PŘEKVAPENÍ
Celá Lada T132 je milé překvapení. Naučila nás se mnoho technických úkonů a pochopila další mechanismy a fungování šicích strojů, které můžeme aplikovat i do těch novodobých. Skvělý byl i návod k obsluze, který bežně nepoužíváme, a tenhle jsme zhltli od začátku do konce a rozhodně si jej ponecháme. Celý stroj vnímáme z technického hlediska jako krok mezi kufříkovým strojem, co dělá skoro vše za vás a je uživatelsky velice přívětivý a průmyslovým strojem, kde si s jeho nastavením musíte dát péči, aby byl dobrým sluhou. Ladu nejspíš přijmeme do našeho týmu, bude nám připomínat historii celého řemesla, nastavíme ji na jeden úkon, ke kterému ji budeme využívat a dáme ji tak hezký šicí důchod.
