Občas si přijdeme nezlomní. Máme pocit, že dokážeme zachránit celý svět svépomocí. Úplně sami. Máme přesně pod kontrolou, kam a jak je investovaná naše energie a finance. Obojí je využito na maximum. Co když se to ale tak jen může zdát a opak je pravdou?
Povím vám dva příběhy, které jsem zažila na vlastní kůži. Abyste je dobře pochopili, je dobré si přečíst předchozí článek a nechat se vnést do dané problematiky. ČTĚTE ZDE.
Zákon gangu
Když se tak couráte marockýma ulicema, pouličních psů si všimnete hned. Velkých, malých, nemocných, pokousaných, spících, statných i vychrtlých. Všichni tu žijí v ganzích, ve kterých se ctí hierarchie – pěkně od alfa samce k řadovým členům až po ty nejpomalejší kusy vespod. Těm nejslabším se těžko shání obživa, natož buduje pozice ve smečce. Co se týče potravy, většinou jim zbydou nějaké drobky na zemi, odpadky či zbytky vyhozených jídel v popelnicích.
Na každého se bohužel vždy nedostane.
Pokud vidíte tyhle vyhladovělé ubožáky, snadno vás napadne jít koupit kus chleba nebo nějakého žvance a aspoň trochu naplnit svírající žaludky. Sama jsem nedopadla jinak. Čas od času jsem nakoupila kilo rýže, mrkev, tuňáka, salámky nebo zpracovala zbytky z kuchyně našeho domu. Všechno jsem povařila a dala do velkého lavoru, vzala naběračku a v noci vyrazila do ulic. Spolu se mnou šel Pablo - místní psí kápo, který ukazoval ostatním psům, že nesu potravu, a že není otrávená. Prvně naložíte alfě, a pak rychle ostatním poddaným. Takhle jsme s Pablem obešli půlku vesnice k velké spokojenosti chlupatých strávníků.
Jenže, a to je třeba mít na paměti, zvíře není hlupák! To bylo druhý den radosti, když mě uviděli, protože to je přece “TA holka, co nosí jídlo”. Psi se začali nadšeně připojovat k mým toulkám vesnicí. Najednou se míchali mezi sebou. Hranice gangů přestaly být pevně stanovené a začaly se pohybovat. Dopadne to tak, že přijdete do kavárny a za vámi se jako bouře prožene pět a víc psů. To se místním pochopitelně nelíbí. Nedej bože aby se mezi sebou pejsci začali prát. Vy tu budete chvíli, ale zákon silnějšího tady přetrvá. Ten nejsilnější bude nakonec zase člověk a psi si to nakonec vyžerou až do hořkého dna. Ale abych nebyla jen pesimistka, povím vám ještě o jiné zkušenosti.
Jak si mě ochočila fenka Fès
Při surfování na marockém pobřeží dřív nebo později poznáte 80 % psů ve vesnici, kde se ubytujete. Budete znát jejich jména, jejich rodiče, zda jsou nemocní, březí, kastrovaní, starousedlíci nebo nově příchozí.
Pokud máte psi, jako zvířata, rádi, brzy si je oblíbíte. A oni si, často docela zištně, jak jsem psala výše, oblíbí vás. S občasným nakrmením, pomazlením nebo procházkou váš vztah roste. Každý pejskař zná ten pocit, když k vám pes přilne. Ucítíte, že si vás daná psí duše vybrala, následuje vás, chrání a nekriticky vás miluje.
Nebylo to jinak s Fès, nevinným štěnětem, které přišlo k nám na barák. V té době jsem už věděla, že nejlepší je, nevšímat si. Fès je ale chytrolínka. Začala tím, že mě doprovodila do kavárny. Později za námi běhala na pláž, kde zůstávala, zatímco my surfovali. Tak se pozvolna vetřele do naší každodenní společnosti. Čas plynul a já si na Fès zvykla. Dostala se mi pod kůži a uvědomila jsem si, že až přijedu příště nechci vidět 9 měsíční štěně, jak je už máma. Nebo hůř zastřelenou v popelnici s celým vrhem.
A tak jsem Fès naložila do auta a odvezla k veterinářovi. Naočkovali ji, vykastrovali a označili speciálním čipem. Takže je teď v relativním bezpečí, ačkoliv jídlo jí to samozřejmě neobstará. Celá procedůra i s cestou vyšla na 280 EUR. To na jeden psí život není moc. Takovou pomoc by ale potřebovali všichni pejsci, jenže dokážete si představit, že s každým zvířetem si absolvujete celý proces? Od odchycení, vyšetření po rekonvalescenci a ještě to celé zaplatíte? A na to asi nikdo z nás nemá.
Vlevo je Fès v rekonvalescenci po kastraci, vpravo Linda, 2,5 let stará fenka se svým 5. vrhem. Dnes díky Ims`ONE project kastrovaná.
Pomoc existuje
Útulky a zvířecí organizace jako je projekt Ims’ONE, o kterém jsem psala minule, mají zavedený systém. Mají zmapovaná pouliční zvířata, jejich stáří a dokáží velmi snadno odhadnou, co je pro které zvíře nejlepší. Díky navázaným kontraktům s veterináři, kteří jim pomáhají s péčí, navíc dovedou potřebné operace provést s trochou nižší cenovkou.
Měla jsem možnost dopřát Fès potřebnou péči a i díky ní jsem získala energii k tomu dál smysluplně tvořit. Proto vnímám kolekci RECYCLE IT, jako možnost tuto energii vrátit a situaci aspoň trochu změnit. Prohlédněte si nové kousky a pokud si vyberete, vězte, že pomáháte. Samozřejmě to není jediná forma pomoci. Projekty jako Ims’ONE můžete podpořit přímo. Většina organizací má také nouzi o pomocné ruce, takže pokud v sobě máte dobrodruha, můžete vyrazit dobrovolničit.
