Tom. Není vidět. Ale za to je vidět jeho práce. Kluk, kterýmu čočkou fotoaparátu prošlo nespočet hudebních kapel. S Tomem jsme se poznali v práci - v Kiboku, kdy pro nás fotil občas jen nějaké eventy. A jak plynul čas, Tom nám pomáhal víc a víc, až jsme se začali potkávat na denní bázi.
Jednoho dne se na parkovišti před naší kanceláří objevila stará pračka. A mě zablýskala očička a začala jsem se smát - to tehdy Tom ještě nevěděl, co to znamená. Dnes už by jen tiše vyčkával, co ze mě vypadne a byl připraven na úplně všechno. Ale zpátky k pračce. Já totiž vždycky ve své hlavě toužila udělat nějaké snímky ve stylu těch velkých amerických prádelen, kde jsou pračky a sušičky s velkýma bubnama. Tak jsem to na Toma vybafla, že by se mi to líbilo a on, že donese foťák. A tak se i stalo.
Pro mě to bylo poprvé v životě, co mě fotí někdo se zrcadlovkou a kdo hlavně už dokáže na place odhadnout, co z té fotky asi vyleze. Nu, posuďte sami, jak to dopadlo. Ale já se ten den rozhodla, že tohle bude dobrý!
